Andrea McCain, 32 let, divadelní herečka
„Nikdo nemůže s nikým manipulovat. V každém vztahu obě strany vědí, co dělají, i když si pak jedna z nich začne stěžovat, že ji ta druhá využila.“
Tak to říkala Athéna – dělala však pravý opak, protože ona mě využívala a manipulovala se mnou bez ohledu na moje city. Celá záležitost je ještě vážnější, hovoříme-li o magii; byla koneckonců mou učitelkou, pověřenou předat posvátná mystéria, probudit neznámou sílu, která je v nás všech. Když se odvážíme na toto neznámé moře, důvěřujeme slepě těm, kdo nás vedou – věříme totiž, že vědí víc než my.
Já však tvrdím: nevědí. Ani Athéna, ani Edda, ani lidé, jež jsem jejich prostřednictvím poznala. Athéna mi říkala, že se učí vyučováním, a přestože jsem tomu zpočátku nechtěla věřit, později jsem si ověřila, že to může být pravda, a nakonec jsem zjistila, že je to jeden z mnoha jejích způsobů, jimiž nás vždy přiměla, abychom v nestřeženém okamžiku podlehli jejímu kouzlu.
Lidé, kteří se věnují duchovnímu hledání, nemyslí: chtějí výsledky. Chtějí se cítit mocní, vzdálení bezejmenným masám. Chtějí být mimořádní. Athéna si zahrávala s cizími city děsivým způsobem.
Myslím, že kdysi v minulosti hluboce obdivovala svatou Terezii z Lisieux. Katolické náboženství mě nezajímá, ale slyšela jsem, že Terezie měla jakési mystické i fyzické spojení s Bohem. Athéna se jednou zmínila, že by chtěla mít podobný osud jako Terezie: měla tedy vstoupit do kláštera a zasvětit život rozjímání nebo službě chudým. Bylo by to pro svět mnohem užitečnější a nebylo by to tak nebezpečné, jako když se hudbou a rituály vedou lidé k určité intoxikaci, při níž mohou vejít ve styk nejen s tím lepším, ale i s tím horším v sobě samých.
Já jsem za ní šla, když jsem pátrala po smyslu svého života – i když jsem to při našem prvním setkání zastírala. Měla jsem si hned ze začátku všimnout, že tohle Athénu moc nezajímá: chtěla žít, tančit, milovat, cestovat, shromažďovat kolem sebe lidi, aby ukázala, jak je moudrá, aby předváděla své schopnosti, provokovala sousedy, zneužívala všeho, co je v nás nejobyčejnějšího – přestože se svému hledání snažila dodat duchovního lesku.
Pokaždé, když jsme se sešly, ať k nějakým magickým obřadům, nebo abychom si zašly někam do hospody, jsem cítila její moc. Projevovala se tak silně, že byla takřka hmatatelná. Nejdřív mě to fascinovalo, chtěla jsem být jako ona. Jednou však začala v hospodě vykládat o „Třetím rituálu“, který zahrnuje sexualitu. Udělala to před mým přítelem pod záminkou, že mě učí. Podle mě však chtěla svést muže, kterého jsem milovala.
A nakonec se jí to samozřejmě podařilo.
Nemá se mluvit špatně o lidech, kteří z tohoto života přešli do astrálního plánu. Athéna se nebude muset zodpovídat mně, ale těm silám, kterých využila k vlastnímu prospěchu, místo aby je soustředila k dobru lidstva a k svému duchovnímu pozdvižení.
A nejhorší je, že všechno, co jsme společně začaly, mohlo vyjít, nebýt jejího sklonu k exhibicionismu. Stačilo jednat diskrétněji, a dnes bychom společně plnily poslání, jež nám bylo svěřeno. Ona se však nedokázala ovládnout, myslela, že má vždycky pravdu a že překoná všechny překážky pouhou schopností svádět.
Jak to dopadlo? Zůstala jsem sama. A práce už nemohu nechat v polovině – budu muset jít až do konce, ačkoli se někdy cítím slabá a skoro vždy sklíčená.
Nepřekvapuje mě, že její život skončil takhle: ustavičně si zahrávala s nebezpečím. Říká se, že extroverti jsou nešťastnější než introverti a že si to musejí kompenzovat tím, že sami sobě dokazují, jak jsou spokojení, veselí a plni života; aspoň v jejím případě je tenhle postřeh naprosto správný.
Athéna si uvědomovala své charisma a působila utrpení všem, kdo ji milovali.
I mně.
Příští kapitola bude on-line: 03.03.07
Drazí čtenáři, protože nehovořím Vaším jazykem, požádal jsem nakladatelství o překlad komentářů a postřehů, které mi zde zanecháte. Vaše názory na mou novou knihu jsou pro mne velice důležité.
S láskou
Paulo Coelho
