Comments on: První kapitola

By: Marcela Koutkova

Marcela Koutkova — Mon, 06 Oct 2008 15:43:31 +0000

Vážený pane spisovateli,
miluji Vaše knihy. Už několik let jsou mi oporou a ukazatelem v mém životě. Netuším, kde se Ve Vás bere tolik moudrosti a lásky .. , ale Vaše hrdinky a hrdinové mi denně ukazují cestu životem.
Udělala jsem spoustu chyb…a také díky Vaším knihám jsem je včas či později odhalila..těším se na další knihu.
S úctou Vaše čtenářka Marcela Koutková

By: Bulletin News

Bulletin News — Thu, 29 Nov 2007 03:06:52 +0000

Amazing view pertaining to first kapitola at Čarodějka z Portobella! I enjoy your blog!

By: samuel pola

samuel pola — Tue, 24 Apr 2007 06:48:11 +0000

Milý pane Coelho,
chtěl bych Vám poděkovat za Vaše knihy, které určitě mění svět. Píšete pěkně a chcete dobro a lásku. Jen někdy se ztrácím ve Vaší spirituální tradici, která je trochu namixovaná, ale to je v dnešní době normální. Podle mého názoru nejlepší kniha, kterou jste napsal, je Veronika se rohodla zemřít. Dodnes čekám, až ji překonáte…..mnoho úspěchů a požehnnání.
S pozdravem
Samuel

By: Karin

Karin — Wed, 04 Apr 2007 18:43:14 +0000

Vážený a s dovolením ,,mistře,, Paulo,jste opravdu velmi,ale velmi úžasná a pozoruhodná osobnost s krásným srdcem a ušlechtilým charakterem a velice si vážím Vaší tvorby..opět jste nezklamal..ve Vašem případě to ale ani nelze :-)každé Vaše dílo je bez nadsázky láskyplným a tím nejskvělejším produktem,co se psaní týče a Vaše knihy mi doslova poskytují ten pravý ukazatel v mém životě..mé srdce jde s Vámi a momentálně jsem v polovině Vaší knihy Rukověť bojovníka světla a nemůžu ji ani dočíst,stále se stránku co stránku vracím a vidím sama sebe..jako bojovníka..jsem bojovník a vím to jen díky Vám..cesta je těžká,ale krásná..spravedlivá,se všemi těmi bolestmi i radostmi,se vším tím utrpením i vítězstvím..někdy nevím,či se smát,či plakat,sama nad sebou..jde to,jen na chvíli..není kam utéci a každé ráno děkuji za ten nádherný ,,výlet kolem Slunce,,..bez Vás a bez Vaších knih bych to zvládala mnohem hůř..ale jste tady..TADY A TEĎ..a já DĚKUJI..že jste…že jste tady pro nás,pro všechny..a ukazujete nám cestu..tu jedinou a správnou..Ve vší úctě Vám přeji ze srdce mnoho úspěchů a každou Vaší khihu a vše,co vytvoříte ať provází energie nejvyššího..Vaše věrná čtenářka Karin Tomanová

By: death.or.life

death.or.life — Mon, 12 Mar 2007 12:33:04 +0000

Je neuvěřitelné, jak skoro v každé větě ve vaší knížce nacházím něco ze svého krátkého života, něco co znám. Občas je snažší tvářit se před lidmi “normálně” , jako jeden z nich. Nechtějí pak totiž nic vysvětlovat, na nic se neptají, divně si vás neprohlížejí.
Člověk podle mého názoru občas potřebuje chvilku prázdnoty. Tu chvilku kdy jste sami venku a shlíží na vás měsíc a s vlasy si hraje vítr. Ty chvilky když nepotřebujete nic na světě, kdy jen hledíte na tu nádhernou oblohu a necítíte nic. Pak ale dojdete domů, a všechno, co jste tam venku zapomněli, se vrátí, pravda vás udeří do očí. Najednou potřebujete utíkat, ale nemáte kam. Nemůžete se hýbat. Vaše oči hledí do neznáma a mozek si uvědomuje, že nemá komu dát svou lásku. Má sice slunce a měsíc, kterým každý den a noc posílá svoje srdce, které obdivuje. Má tu rodinu, přátele. Ale stejně cítí něco zvláštního na hrudi, to, že jeho láska tam vevnitř umírá.
Omlouvám se,docela jsem odbočila od témata.
Jak už jsem řekla, každá vaše věta ve mně probouzí něco z mých vzpomínek. Možná za to nemůže, možná tyhle vzpomínky vyhledávám sama, abych víc pochopila, co píšete, abych cítila ty okamžiky.
Začátek vaší knížky působí zajímavě, dostatečně mě nalákal, abych si ji přečetla celou. Mluví sice otevřeně, sděluje nám dost věcí, ale přesto zůstává poněkud tajemný.
Občas ztratíme něco, bez čeho jsme si nikdy dřív nedokázali život představit. Následuje spousta otázek, smutek a zoufalství. Náš život se změní. A je na nás a na našem způsobu jak darovat lásku, jestli se změní k lepšímu, nebo k horšímu. Pořád to budeme my, to samé tělo, ta samá tvář, stejné oči a stejný hlas. Člověk ale není jen tělesná schránka, člověk je duše.
Ne všechno dobře končí a ne vždycky nám dá život možnost na dobrý začátek. Ale záleží jen na našem úhlu pohledu. Je zvláštní, jak muž dokáže mluvit o lásce. Myslím, že vy o lásce opravdu víte, víte o její přítomnosti a síle. Kapitola je zajímavá a pro mě je to další způsob jak najít samu sebe na stránkách vašich knížek.

Děkuji za přečtení

By: Marketa

Marketa — Fri, 02 Mar 2007 21:27:43 +0000

While reading the first chapter I kept meeting the shadows of my days and life, like meeting something I had lost and forgot of it and it made me remember… I was thinking of her… and me and thinking of how I am letting myself bybernate - as getting older seems like giving up on dreams or going more comfortable way works just fine.. it isn’t. Sometimes if ones is walking in the forest, or wakes up seating in the middle of night or stop in the middle of the street in the middle of the day thinking that… well… something is sligtly wrong… and then I question myself if I am still strong and ready enough to face myself and the wil woman in me, if I am able to leave the warm burrow and be wild, alife and follow me myself and the essence of it.

“No one places her dreams in the hands of those who might destroy them.” well one should not, but people do. Maybe because unconciously they want someone else to do it for them. For many reasons. But I like that quote and I will remember it while living it conciously, maybe.

And I do not like the never-ending complaints about weather and this and that either. And I had a sudden hope that so many people will read this book and agree with this statement and there would be less people doing it afterwards, or even warming thought that someone else sees these things as well.

Thanks you.

Pozn.mod. Příspěvek uveřejněn v původní anglické verzi.